Když může slovo přinášet smrt

Ty dva skutečné příběhy mají  málo společného. Snad jen příčinu nesnází, kdy pár vyřčených slov změnilo dvěma lidem život.

Zlato

Byla to taková hektická doba, probíhala privatizace. Kupovaly se fabriky, obchody, hospody. V jedné hotelové restauraci tehdy seděla pánská ryze intelektuální společnost. Byli to muži zralí a světa znalí. Bavili se  jako každý pátek o všem možném a s počtem vyprázdněných sklenic se stávali rozvernějšími a také hlučnějšími. Vrchní, který měl ten večer službu, neměl tuhle partičku rád. Nebyl z té staré školy, kdy je host považován za pána. Neměl pochopení pro drobné vtípky na svoji adresu a ani pro výstřelky, které tito pánové pro své obveselení prováděli. Když podle jeho mínění číše přetekla, rozhodl se rázně zakročit. Tehdy jeden z mužů povstal a prohlásil: "Jestli budeš zlobit, tak zítra prodám všecko zlato, co mám doma a koupím si tě i s tímto hotelem a potom poznáš vojnu."

Byl to takový výkřik do tmy a  u ostatních vzbudil  salvu smíchu. Všichni totiž věděli, že dotyčný má doma ze zlata leda tak tři snubní prstýnky, které mu zůstaly po bývalých manželkách.  To ale netušil nenápadný muž popíjející pivo u vedlejšího stolu. V kriminalistické hantýrce se takovému člověku říká typař. Když pak nastala zavírací hodina, vydal se nenápadně za pomyslným vlastníkem zlata.

  O pár dnů později, v podvečer, se rozdrnčel domovní zvonek. Za dveřmi stáli čtyři chasníci a rána pěstí byla znamením, že na kávu nepřišli. Dva prohledávali byt a dva se věnovali jeho majiteli. "Naštěstí" se spokojili  jenom s bitím, ale i tak to stačilo. Když následně zjistili, že z dotyčného nic nevymlátí,  a že v bytě nenajdou nic cenného, odnesli bezvládné tělo do koupelny a položili ho do vany. Ten, co celé akci velel, se obrátil na svého kumpána a se slovy: „Doraz ho," odešel z koupelny. To už ale byla silná káva i pro protřelého kriminálníka. Naklonil se tedy nad vanu a zašeptal: "Kurva dělej mrtvého".  Potom všichni odešli. Ze zamčeného bytu  přelezl majitel z posledních sil na sousední balkon a soused hned zavolal záchranku a policii.

Vyléčil se a tu čtverku nakonec policie vypátrala v rámci jiné  trestné činnosti.

Sběrač

Do toho města mne občas zavedly služební povinnosti. Pravidelně jsem tam potkával muže s dredy, tlačícího kárku naloženou železným šrotem. Byla to taková svérázná místní postavička, jakou  můžete najít v kterémkoliv městě. Žil svým osamělým životem. Nechodil do hospody a s místními se také moc nestýkal.

Když nastane v novinách okurková sezóna, hledá se jakékoliv, alespoň trochu zajímavé téma. Někoho tenkrát  napadlo udělat s podivínským  sběračem kovů rozhovor. Tak se dostalo do tisku, jak vlastně žije.  Že každý den objíždí  blízké i vzdálenější okolí a sváží svůj náklad do sběrny, stržené peníze neutrácí.  Šetří si údajně na lepší život. A našetřil si jich docela dost. Lidé nad tím tehdy kroutili hlavou. A pak najednou zmizel. Dnes je veden na stránkách policie jako pohřešovaný. Nemyslím si, že si sbalil kufry a odletěl na Kapverdy a kriminalisté mají několik variant, co se mohlo stát. Snad dojde časem i zde  k rozuzlení. Mám ale obavu, že asi nebude tak relativně šťastné jako u předešlého případu.

Policie neustále upozorňuje uživatele Facebooku a dalších sociálních  sítí, aby nebyli ve svých diskuzích tak otevření. I když nemusí mít jejich slova takový dopad, jako ve výše uvedených příbězích, určité nebezpečí existuje. Myslete na to a svá slova prosím važte.