Zapomněli jsme na slunovrat, zapomeneme i na Krista?

Některé dny jsou s lidstvem spojeny od počátku věků. Jejich význam se ale v průběhu dějin zásadně mění.  

Musíme se vrátit až do pozdního neolitu, kdy si lidé začali  stavět své "sluneční ukazatele" ke zjištění slunovratu. Toto datum bylo velmi významné, určující zásadní lidské činnosti, na kterých byl závislý jejich život. Proto oslavu zimního slunovratu můžeme vysledovat ve všech kulturách.  V pohanských dobách je spojován s bohem slunce, který byl v tomto dni uctíván. Ale  i samotný fakt, že nastává  nejdelší noc v roce, byl důvodem hlučných oslav i tichého zastavení.

Například v Iránu to je  Shab-e Yalda. Den, kdy scházejí přátelé, jedí ovoce, povídají si a recitují básně. U severských Vikingů a Germánů to byly svátky Yule, dvanácti denní oslava, při které nesměl chybět věnec z chvojí nebo stromek. V rámci oslav se přinášeli obětiny bohům.

S rozvojem křesťanství nastává zásadní zvrat. Bylo potřeba se vypořádat s tímto pohanským svátkem a to nejlépe nějakým elegantním způsobem. Trvalo ale takřka tři sta let od narození Krista, než byl tento "problém" vyřešen a začaly se slavit Vánoce, tedy den jeho narození. Vybrat si den v blízkosti slunovratu a tedy den slunce,  vycházelo i z toho, že Kristus je se sluncem ztotožňován. To, že je toto datum z hlediska určení skutečného narození Krista, značně na vodě, nehrálo pro křesťany žádnou roli. Vždyť i přesné datum jeho úmrtí je neznámé a řídí se podle Měsíce. A tak jako jiné věci, je i toto důkazem provázanosti pohanských ritů s těmi křesťanskými. I proto v 17. století  angličtí puritáni  prosadili  na čtrnáct let zákaz slavení Vánoc.

Ve své podstatě  je příčina určení 25. prosince, jako dne narození, vedlejší.  Důležitější je jeho poslání. Tyto vánoční dny měli být časem klidu a přemýšlení o myšlenkách, které Kristus přinesl a o oslavě jeho příchodu. 

Poslání Vánoc dostává silnou trhlinu již ve středověku, kdy začínají být spojovány s dárky. A to s dárky dávanými ne z lásky, ale jako samozřejmé úplatky šlechtě anebo nadřízeným. Jsou zaznamenány i případy, kdy byly tyto "dárky" vynucovány násilím. Postupem doby toto jednání mizí, ale obdarování zůstává a v dnešní době je pro většinu lidí hlavní smyslem Vánoc.

A tak mne napadá, jestli si ten dřívější pohanský svátek nepřevzaly definitivně od křesťanů nákupní centra. Ty už ale nějakého slunečního boha nebo Mesiáše k oslavě rozhodně nepotřebují.