Satan a Mojžíš - dva rohaté nesmysly

Lidé dokáží měnit skutečnost z neznalosti nebo třeba z vypočítavosti. Uvést věci na pravou míru pak bývá zcela nereálné.

Když  Michelangelo vytvořil slavnou sochu Mojžíše, opatřil jeho hlavu rohy. Socha pak v průběhu dějin přivedla tisíce lidí k otázce, proč jedna z hlavních postav světových náboženství nosí na hlavě symbol, příslušející někomu zcela jinému.

Odpověď by nám mohl poskytnout sám autor, ale jeho tělo již nějaký ten pátek spočívá ve florentské bazilice Santa Croce. Je ovšem jasné, že musel vycházet z nejzásadnějšího křesťanského textu, z Bible svaté. Když ale otevřeme český překlad této knihy, o nějakých rozích tam není ani slovo. Je to proto, že bible Kralická vznikla jako překlad původních hebrejských a dalších textů a nevycházela, na rozdíl od Michelangela z latinské Vulgáty, kde se píše:

"A když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, držel dvě desky svědectví a nevěděl, že jeho tvář je rohatá od rozhovoru s Hospodinem."

Naopak v bibli Kralické toto:

I stalo se, když ssestupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě desky svědectví v rukou svých, když ssestupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.

V ekumenickém překladu pak toto:

Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři.

Ale ani v jiných náboženských textech se o rohatém Mojžíšovi nedočteme.  Jak už to tak někdy bývá (a například překladač google to dokáže skvěle) význam původního slova se může diametrálně lišit od následného překladu. A to hlavně tehdy, když skýtá možnost výběru. Hebrejské slovo "qaran"  znamená mít rohy, nebo zářit. V souvislosti s dalším textem mělo být tedy použito slovo zářit (stkvít). Co to ale znamená, je velká záhada. Když totiž Mojžíš po druhé sestoupil z hory a tvář mu "zářila", lidé zděšeně prchali a on je musel k sobě zavolat zpět.  Pak už si ji zakrýval rouškou. Měl snad na tváři nějakou vyrážku?  Těžko říci.

Každopádně z výše uvedeného je zřejmé, že ač nechtěně, stal se věhlasný Michelangelo obětí omylu. 

Satan

Má to být odporná démonická bytost, která vládne peklu, místu, kde pykají nešťastníci za své hříchy. Kde se tady ale ten symbol všeho zla vzal? Jelikož je Satan nebo také ďábel spojován i s křesťanstvím, měl by se objevovat pochopitelně v Bibli. 

Ve Starém zákoně, ale klasického satana budete hledat zbytečně. Stal se krutým až spolu s křesťanstvím.  Starý zákon totiž nezmiňuje Satana, ale satany jako anděly, vykonávající boží příkazy. Dalo by se s nadsázkou  říci, že jsou tu na "špinavou práci". Nikdy ale nikomu neprovedou  nic vyloženě zlého. Hebrejsky je satan označován za oponenta a řecké diabolos, ďábel znamená překážku nebo nactiutrhače. V biblických dobách byli satany nazývání členové politické opozice.

Ale i v Novém zákoně není Satan vykreslován nějak konkrétně, jedná se spíše za jakési symbolické zlo a hlavně nemá podobu něčeho, co by mělo nahánět hrůzu.

S rozšířením křesťanství vznikla ale potřeba vytvořit konkrétní obraz nepřítele. Tím se stal kníže pekel, Satan, který usiluje o duši každého člověka, který odepře poslušnost církvi. " Protože ten, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví…“

Až do roku 591 byl křesťanský satan vizuálně jen padlým andělem a byl tak i zpodobňován. To se změnilo, když papež Řehoř I. pro veřejnost popsal oficiální rysy satanské osobnosti. "Satan má rohy a kopyta," řekl Řehoř. Postupem času se přidal ocas, netopýří křídla a další specifické tělesné znaky. Z padlého anděla se prohlášením jednoho člověka najednou stala spíše pohádková bytost bydlící v hrůzném pekle, které čeká na zlosyny a poběhlice.

 Díky jednomu špatnému překladu a potřebě vystrašit obyčejný lid zůstane navždy Michelangelův Mojžíš s rohy a Satan s ocasem. Obojí je ale připomínkou, že ne všechno musí být tak, jak nám bývá předkládáno.  A to se týká i těch největších autorit.