Jaký starosta, takový pomník

Od Pavla Novotného lze očekávat cokoliv, je to prostě rebel,  ale takový pomník padlým vlasovcům čekal asi málokdo. 

Pryč jsou časy, kdy se z bronzu odlévali  několika metroví rudoarmějci, aby pak se samopalem v ruce, na mramorovém soklu, hleděli někam do dáli. Nejlépe na Berlín. Doba se změnila a spolu s minulým režimem vzal za své i v umění prosazovaný socialistický realismus. Pomníky známých osobností nebo památných událostí jsou pak někdy ztvárňovány zcela netradičně. Jsou zábavné, krásné a umělecky ceněné i za hranicemi naší kotliny. Stačí připomenout Rónova Franze Kafku.

Je zcela jasné, že rozpočet Řeporyjí se nedá srovnávat s některou z významných pražských čtvrtí a tudíž nikdo nečekal nějaké kolosální dílo. Ale ani to, že šaráda spojená s řeporyjskou kauzou kolem vlasovců, vyvrcholí vztyčením této „podivnosti“, která jakoby vyšla z dílny samotného Pavla Novotného.  Ve výšce tří metrů je na nerezové  trubce umístěna plastika malého ruského tančíku, na které leží malá německá přílba. Mrzí mne, že autor díla je v utajení, rád bych se totiž dozvěděl co tím chtěl říci.

Ale také nejsem kunsthistorik, takže nedokážu posoudit, jestli má to dílo více symbolickou než uměleckou hodnotu. Nevím. Co ale vím zcela jistě, že si na tom památníku Rusáci pěkně smlsnou.