Karel IV. a konečné řešení

Říká se, že na každého jednou dojde a v dnešní době, kdy se kácejí ti, co byli v minulosti vyzdvihováni, může být Karel IV. další na odstřel.

V roce 2005 uspořádala Česká televize anketu s názvem "Největší Čech". Občané naší vlasti dali nejvíce hlasů českému králi Karlu IV., který tak přeskočil prezidenty Masaryka i Havla. Kdyby se ale podobná anketa pořádala dnes a nějaký aktivista sáhl hlouběji do historie, mohla by se jedna socha na Křižovnickém náměstí v Praze otřást v základech.

Spojovat Adolfa Hitlera s Karlem IV. se bude zdát zcela absurdní, ale existuje jedno německé město, které oba dává dohromady a to hodně neslavně. Když byl 15. září 1935 vydán "zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti", stalo se tak v Norimberku. Zákony jsou obecně označovány jako Norimberské a to, že byly vydány právě zde, lze symbolicky spojit s událostmi, které se v tomto městě staly před 670  lety.

V roce 1348 řešili představitelé Norimberku problém. Plán vybudovat  reprezentativní střed města měl jednu zásadní trhlinu. Překážela tady  židovská čtvrť. Synagoga a domy kolem.  Se samotnými židy se mohli vypořádat podobně jako před padesáti lety. Tehdy je falešně obvinili ze zneuctění hostie a 700 umlátili. Tentokrát šlo ale o razantnější řešení a to se nedalo podniknout bez patřičného schválení. Začala tedy jednání mezi norimberskou městkou radou a budoucím římským císařem Karlem IV.  Karel je vyslechl s pochopením: Věděl, že se mu bude podpora tohoto významného města v budoucnu hodit. Byla tedy vypracována smlouva, ve které byli obyvatelé Norimberku vyviněni z jakéhokoliv násilí proti židům nebo jejich majetku a pro mnohé tím byl nepřímo schválen  rozsudek smrti.

5. prosince 1349 vtrhla zfanatizovaná lůza do židovské čtvrti a začal  pogrom.  Přes 500 židů bylo upáleno na hranici a zbytek byl z města vyhnán.  Vznosné domy byly zkonfiskovány městkou honorací, ostatní strženy, aby udělaly místo pro tržiště. Zbourána byla i synagoga, na jejímž místě byl, za přispění a dohledu samotného Karla, vybudován kostel  Panny Marie. Na stavbě se podílel i Petr Parléř.

Představitelé nacistického Německa jistě věděli, že Norimberk byl jednak významným  sídlem německých králů, ale také místem, kde se s židy už ve středověku uměli se zásadním přispěním Karla IV. vypořádat v duchu Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei. 

Pokud by se ale někdo pod vlivem tohoto zjištění rozhodl vyrazit ke Karlovu mostu, a když ne zrovna bourat, tak mu alespoň natřít ruce na rudo, nedělejte to.  Křivdy jsou součástí historie lidstva a určitě se nenapraví tím, že se zbourá něčí socha. Daleko rozumnější je  poučit se z nich. To proto, aby se nemohly opakovat.