Dojedů Pražáci, bude sa sbírat

Zážitek ze sklizně hroznů vám zůstane na celý život. Někteří pak konečně zjistí, že za každým pohárkem vína je také kus poctivé dřiny. 

Tak jsme zase posbírali. Střapce vavřince a ryzlinku jsou nacpané sluncem a chutnají, snad, jako ta mana nebeská. Bude to dobrý rok, ten 2020. Tedy, co se vína týče. Jinak to s tím covidem necovidem stálo za starou belu.

Jeden z mých kamarádů, vinařů, nemá velký vinohrad, ale i tak je potřeba dost lidí, aby se bobule dostaly včas k mlýnku. Sběračský tým, složený z přátel, se dostaví v určený den na vinici a může se začít. Někdo stříhá, někdo nakládá, někdo mele. Práce musí odsýpat.

 Jeho soused to řeší jinak. Vsadil na turistiku a je to jako z Marka Twaina, když Tom Sowyer musel natřít plot. Dokázal tehdy přesvědčit spolužáky, že barvení latěk je úžasná zábava a ti pak za něj natírali a natírali.  A ještě mu za to "zaplatili". Přesně na tomto principu je založena i tahle ta zážitková turistika.  Přijede parta lidí, kterou ubytujete stylově ve své nadstavbě nad sklepem. Brzy ráno naservírujete vajíčka se špekem, štamprli slivovice a pak uděláte malé školení, co a jak. Rozdáte nůžky a jde se na věc. To turistické sbírání, není bůhví co, ale za tři dny se to zvládne. A hlavně, za každého vyinkasujete, bratru, dvě tisícovky.

V případě souseda mají ti zážitkoví turisté štěstí. Vinohrady jsou tady pěkně na rovince. Ale existují lokality, kde technika nemá šanci a všechno se snáší jako za stara, v putnách. Když nejste zvyklí, tak po jednom řádku, proklínáte celý svět. A hlavně nápad, zúčastnit se tímto způsobem moravského vinobraní. Jak už to ale bývá, na špatné se brzy zapomene a všichni potom vypráví, jaké to bylo úžasné. Znám ale případ, kdy se takoví sběrači po prvním dni práce tajně v noci vytratili, aby byli co nejdál od toho hrozného vinohradu.  Takže není od věci, je na noc zamknout a hlavně dohlédnout, aby se večer po práci moc nekonzumovalo, protože takový sběrač s kocovinou je většinou nepoužitelný.

Nedalo mi to, abych se nezeptal, proč si také on, nepozve nějaké chtivce vinaření a nezvýší si tak domácí rozpočet. Podíval se mi do očí a s vážnou tváří řekl: "To bych vám přece nemohl udělat," Pak se rozesmál  na celé kolo.

A já mu dal za pravdu. U něho se celá ta naše sběračská smečka sejde  jen na vinobraní. Společnost různorodá, až podivuhodná. Od herce brněnského Národního divadla, doktora filozofie až po traktoristu místního farmáře. A přijedou i Pražáci, jak jinak, moravské naplaveniny. A když se ustřihne poslední střapec a všichni se sejdou, u guláše a sklenky vína, začne to hlavní, proč sem všichni tak rádi jezdí. Povídání historek, které se za celý rok nahromadily, občas padne i  vtip a samozřejmě i nějaká ta písnička. Když se pak rozcházíme, a někdy i za ranních červánků, popřejeme si do příštího roku hodně zdraví a přání, moci se znovu setkat. 

Snad všechna ta letošní "bláznění" s covidem, BLM a dalšími nepříjemnostmi pominou a všichni si budeme v budoucnu u vína říkat: "Jo, 2020, to je skvělý ročník." To bych si moc přál.