Baví mne "vykopávat mrtvoly"

 Narazím přitom na věci velmi zajímavé,  zábavné i pikantní, o kterých jsem neměl  do té doby ani zdání.

Bylo mi zde několikrát vytýkáno, že účelově "vykopávám mrtvoly"a vytahuji na světlo věci, o kterých by se prý mělo mlčet. Nemělo. Když totiž nějaká "hlava pomazaná" šlápla vedle, tak prostě šlápla vedle. Nenabádám tím k ničení soch a ani k pálení knih a obrazů. Jenom píšu o věcech, které jsou také  součástí historie. 

Já jsem těch mrtvol tady na blogu už "vykopal" docela dost.  Ničitele templářů  Filipa Sličného,  praštěného krále frantíků, Karla VI., pár hrůzostrašných papežů, geniálního malíře Petra Bruegela, našeho zlotřilého Karla IV. či omylného TGM. Ale byli i další. Pro někoho nedotknutelné modly, pro mne lidé "nečernobílí", tedy osoby s přednostmi, ale i s chybami.

Dnes sice také nějakou mrtvolku vykopu,  ale hlavní pozornost chci věnovat jednomu z nejtajemnějších a hrůzu budících baráků Evropy, londýnskému hradu Tower. Když jej založil v roce 1066 slavný Vilém Dobyvatel, měla to být nedobytná pevnost i královská rezidence. Ve snu by ho nenapadlo, že o dvě stě let později si udělá v Toweru král Jan Bezzemek zvěřinec. Tento mstivý a panovačný rapl, známý to pronásledovatel Robina Hooda, tady choval ledního medvěda  "hrůzu vzbuzující šelmu", slona a několik leopardů. Tower sloužil jednu dobu jako mincovna i královský archiv. Byl ale vždycky především pevností, klíčem k hlavnímu městu a terčem povstalců a rebelů.

Jedním z nejděsivějších útoků na Tower je spojen s povstáním rolníků v roce 1381. Čtrnáctiletý klučík Richard II. tehdy zavedl nové daně a anglické sedláky to tak namíchlo, že vzali vidle a lopaty a vyrazili na Londýn. Těžko říci  jestli to, co se pak stalo, napadlo samotného Richarda, nebo mu tu blbost někdo poradil. Rozhodl se totiž s rebely vyjednávat a nechal  otevřít bránu do pevnosti. Chlapi pak nezaváhali ani vteřinu  a hnali se dovnitř  jako divá zvěř, načež v hradní kapli  našli první kořist, nenáviděného canterburského arcibiskupa Simona Sudburyho. To, co se dělo pak, nedá se nazvat jinak, než obyčejnou řezničinou. Jakýsi kat amatér se ho pokoušel opakovaně stít, a když se mu to až na osmý pokus podařilo, položili rozjásaní zemědělci zkrvavenou hlavu na jeden ze sloupů London Bridge.

Mezi tím ostatní vtrhli do královské ložnice a dle kronikáře Jean Froissart " ji zneuctili svým rozvalováním se v královském loži, přičemž žertovali a žádali královnu matku, aby je líbala". V té době měla Jana z Kentu 53 let a na tu dobu, dámy prominou, to už byla stará piksla, takže si povstalci asi moc neužili.  Jak už to ale bývá,  povstání končívají tím, že je vůdce podplacen, stydne mu doma večeře nebo je prostě zabit.  Stalo se tak na Smithfieldském poli, kam přijel  Wat Tyler na jednání s králem lehkovážně bez armády: Po vyřčení svých "nehorázných" požadavků  ho král označil za zloděje a blba (to řekl ten pravý), že se nechal nachytat a poručil ho zatknout. Bohužel mu neřekl, jak to u takového zatýkání bývá, něco o rychlých pohybech, a když si Tyler chtěl vytáhnout nůž a ukrojit si na cestu kus ovaru, londýnský starosta  Walworth přiskočil a zapíchl ho "jako podsvinče". Nutno dodat, že starosta  měl důvod mít na Tyrela pifku, protože mu jeho chlapi vypálili hampejz a děvčata se rozprchla, bůh ví kam.  Povstalci byli bez vůdce poraženi, královské sliby samozřejmě zrušeny a většina rolníků vypakována z Londýna zpátky na pole. I když mělo být z nařízení krále 20 000 rebelů popraveno, skončilo v rukou kata "pouze" 1600. Král asi usoudil, že z nebožtíků daně vypáčit nejde a ani ta řepa se sama neokope.

Ale Tower nejvíce proslul jako těžké vězení. Dle záznamů zde od roku 1100 až 1952 bylo žalářováno 8000 lidí. Odsouzeni byli za zločiny zrady, vraždy, spiknutí, ale i čarodějnictví a dluhy. Nejproslulejší vězňové však  překvapivě nebyli žádní zločinci, ale dva nezletilí princové.

Po smrti krále Edwarda IV.  v roce 1483 bylo jeho synu a následníku Edwardovi V. jenom 12 let, a proto byl jmenován "poručníkem"- lordem ochráncem jeho strýc Richard (budoucí král Richard III). Ten  v tom uviděl životní šanci a šoupl mladého Edu i s jeho bratrem Ríšou do věže Toweru a přičemž tvrdil že , bla bla bla, kvůli jejich vlastní bezpečnosti. Následně nechal prohlásit manželství svého bratra Edwarda IV. za neplatné a  jako legitimní nástupce byl korunován na Richarda III.  Samozřejmě  pár lidí před tím náhle zemřelo. Největší záhadou ale je, že synovce Edu a Ríšu už nikdy nikdo nespatřil a do dnes se neví, jestli nebyli zavražděni. Podivné je, že ani v dobových dokumentech není o tom, co se s chlapci dělo, jediná zmínka. O mnoho let později se ale v hradu našli dvě zazděné malé kostry. Jestli patřili těm chlapcům, se dodnes neví a asi na vyluštění této záhady si budeme muset ještě počkat. 

Tak dnes by to o vězních a vykopaných mrtvolách stačilo, a pokud bude zájem, tak příště třeba o dalších nedobrovolných hostech Toweru  Thomasi Moreovi, Anně Boleynové nebo Rudolfu Hessovi