Francouzská líbání aneb víte jak na to?

Francie a líbání,  to je jako Maďarsko a paprika. Jsou s ním ale spojena jistá úskalí, která byste měli znát. 

Možná některé zklamu, ale nechci se tady zaobírat proslulým " francouzským polibkem". Na ten správný postup musí přijít každý sám, a to nejlépe praktickými pokusy.

Každopádně je obecně známo, že se Francouzi  líbají velice rádi, polibek  při setkání či loučení je  samozřejmostí a nepolíbení hraničí s neslušností.

Říká se, že co kraj, to jiný mrav. U francouzských polibků to platí  dvojnásob. Pokud se tedy vydáte do Francie, dá se předpokládat, že se setkáte s Francouzi a jejich polibky. Na začátku je potřeba říci, že líbání probíhá při představování a přátelských či neformálních setkáních. Není tedy nutné líbat recepční při předávání klíčů od pokoje nebo  prodavačku sýrů. Výjimkou snad je, když žena rozverně políbí policistu (stačí jednou) za radu, jak se vymotat k Louvru. Mužům to ale vřele nedoporučuji, i kdyby se  jednalo o policistku. Jsou hbité, velmi dobře vycvičené a pro podobná vyznání nemají absolutně žádné pochopení.

Při setkání se  zásadně líbá střídavě na obě tváře.  Pokud vám francouzská žena či muž nabídne k polibku ústa, je  jistá ostražitost  na místě.

Obecně tedy již víte, při jaké příležitosti. Komu ano a komu ne. A také  kam. Nyní nastává první problém. Kolik.

Francouzi nemohou mít nic jednoduché a dělat cizincům komplikace je baví. Normálnímu národu by stačily plošně polibky dva, ale protože jsou to Francouzi, tak ne. Je proto důležité vědět, co se v určitém regionu vyžaduje a tomu se přizpůsobit. Pařížanovi nebo Pařížance stačí polibky dva. Tedy na každou tvář jeden. Třetí by byl považován za malé faux pas. Ale už se stejně nenastrčí, takže to nehrozí. (České ženy nenastrkujte se  ani vy). Naopak v Provenci se líbá třikrát.  Takoví  Bretonci to mají úplně pomotané, v části se, snad z protestu,  líbá jen jednou, v jiné dvakrát. Přeborníci v líbání jsou ovšem v  Burgundsku  a Chapagni, kde se líbají čtyřikrát. Z toho už snad bolí i za krkem.

Úplně na počátku francouzského líbání byly jen dvě ženy. Chlapům se to moc líbilo, tak se mezi ty ženské vetřeli. Pánové se mezi sebou líbali jen mezi příbuznými. Dnes se občas stane, že se líbají i muži bez rodinných vazeb. Ale v některých vyhlášených  podnicích je to  zcela běžné i mimo Francii.

Druhým zásadním problémem je, na kterou tvář začít líbat (no nezabili byste ty Francouze?). Na většině území se začíná zcela logicky pravou tváří. V Provenci, Languedocku, Pyrenejích, na hranicích s Itálií a Švýcarskem, na Korsice a v Alsasku se začíná s levou. Stejně tak nepochopitelně v Horní Normandii.

Jak už jsem napsal,  je to s tím vítacím a rozlučkovým líbáním ve Francii trochu složité. Jediným místem, kde nemusíte řešit jak na to, je nádraží. Tam je stále dle zákona z roku 1910 líbání zakázáno. Docházelo totiž, díky těm dvoj, troj a čtyř polibkům k opoždění odjezdů vlaků.