Nejkrásnějším paradoxem je , že se modlili ke stejnému bohovi a přesto se šli navzájem zabíjet....a jejich bůh jim říkal..tedy bůh těch obou...NEZABIJEŠ

Ale co jim zbývalo....

správně ..těm obyčejným klukům nic...ale těm kdo to zapřičinili...ale jedno si mohli i ti chlapci uvědomit..že je v tom zádrhel..když i ta druhá stana se modlí k tomu samému bohu............

No a dnes to máme také tak....jen se nemodlíme k bohu...ale k nějaké jiné super autoritě.....a většinou pak nemyslíme...jako ti kluci tenkrát....ale nám něco zbývá..můžeme myslet......tedy pokud na to máme...

Libi se mi ta trochu uz archaicka cestina, kdyz jsem poprve navstivila v 1984 stryce v Australii, ktery se narodil v 1931, mela jsem pocit, ze mluvi trochu jinak nez ja a ten samy pocit mam s nekterymi starousedliky, kterym je dnes okolo 90 let. Zajimavy blog

Děkuji. Máte pravdu. Zřejmé je to v Rumunsku v Banátu. Tam je čeština ještě starší.