umělci jsou vždy první přisluhovači a oslavovači a jen málo z nich si dokáže udržet nezávislost

Já si myslím, že v tom 36. roku to nebylo z přisluhovačství, ale z přesvědčení. Zatím co Stalin masově vraždil, tak na něho tady pěli umělci ódy.

Na první pohled to vypadá děsivě, ale historické pozadí nabádá přece jen ke shovívavějšímu pohledu...O rok dřív jsme se Sovětským svazem podepsali smlouvu, která se zdála být zabezpečením proti německému nebezpečí. Umělci v Lucerně kopírovali nejvyšší politiku (ale možná i dobové veřejné mínění), Beneš rozdával oslavné rozhovory o SSSR (např. srovnával VŘSR s naším říjnem 1918; prohlašoval, že ve Svazu je lépe než v Československu, každý občan může strávit dovolenou na Krymu atd.), třeba i Karel Čapek vyzdvihoval sovětskou ústavu jako tu nejdemokratičtější na světě. V tomto kontextu zas není ona akce tak nepochopitelná.

V tom případě tam bylo těch umělců ještě málo...

V roce 1949 bylo venovano sovetskemu svazu, jmenovite j.v.stalinovi nejkrasnejsi Auto ktere v teto zemi vzniklo. Kabriolet Tatraplan.

Po 48. se tomu není co divit.

To víte, tihle umělci jsou tak emotivní...

Umělci jedni prodejní. Dnes můžeme čekat , že uspořádají turecký večer s recitací koránu. Kdyby byli bývali v roce 1936 věděli, kam se bude svět vyvíjet udělali by oslavné pásmo Adolfu Hitlerovi.

Tu akci snad musíte hodnotit především z pohledu r. 1936. Jak v r. 1940 zaznamenal člen londýnské emigrace Opočenský, tak český sedlák se vyslovoval v tom duchu: Raději Stalin než Hitler. Za černou porážku prasete se tehdy popravovalo.

To, že se v r. 1968 někteří z účastníků onoho večera mohli chytit za nos, je něco úplně jiného.