Moc pěkné případy byste našel i u tzv. justičních vražd v padesátých. Zejména jak se "ono" dokázalo přimět obviněné, aby se přiznali k tomu, co neudělali. Středověk je proti tomu mateřídouška.

Díky za přečtení.

Přečetla jsem to jedním dechem. Máte pravdu, bývaly neskutečně morbidní způsoby mučení a stále se vymýšlely nové.

Děkuju za přečtení a příspěvek.

Petře, vždy když slyším takové příběhy, tak si zase připomenu fakt, že lidé jsou "hovada" (za výstižnější výraz bych byl smazán)

A není příliš velký rozdíl mezi člověkem - vrahem, člověkem - soudcem co si vymýšlí sadistické tresty a spoustem člověků - davem lidí, co se ochotně a rád příjde vyžívat pohledem na sadistické divadlo a ještě si o sobě přitom myslí, že jsou lepší.

Luďku, tohle je čajíček proti tomu co se někdy dělo. Na některé popravy jezdili lidé z půlky Evropy a platili si vstupenky do první řady. Ale ono to mělo mít především jakýsi odstrašující dopad na prostý lid, který to ale zase většinou bral jako zpestření celkem jednotvárného života.

Zajímavý příběh. Poprvé čtu, že to nějaký odsouzenec skutečně přežil. Děkuji.

Já děkuji za přečtení.