Uřízli mu nos a pak ho upálili!

25. 01. 2019 12:20:32
Kdyby se tehdy řešily nějaké církevní restituce, byl by ten člověk zásadně proti. Chtěl totiž, aby církev byla chudá.

Když se pro někoho stane víra záminkou k politickým hrátkám, když je cestou k dobrému lizu nebo příležitostí k získání cizího majetku, je úplně jedno, jestli je dotyčný křesťan nebo zarytý ateista. Víra je totiž to poslední, co ho zajímá. A platí to bohužel v jakékoliv době.

Být ve čtrnáctém století nějaký bulvár, objevil by se nadpis tohoto článku na titulní straně. Lidé mají senzace rádi a ve středověku bývala taková hezká poprava vítaným zpestřením celkem jednotvárného života. Tresty byly šílené, ale pro tehdejší otrlé diváky zábavné. Je zvláštní, že i když lidé věděli, co je čeká, kradli a loupili bez velkých skrupulí. Nechci domyslet, jak by se chovali, kdyby jim místo plesnivé kobky hrozila teplá cela, místo mučírny, nová posilovna a na místo otrubového chleba, řízek s bramborem.

Ale středověk dnešními vymoženostmi neoplýval a soudci pohlíželi na každého provinilce, jako na nepolepšitelného zmetka, kterého je potřeba se zbavit. Nejlépe definitivně. Totéž platilo o jedincích, kteří nějakým způsobem vybočovali z řady. A to většinou z té, nad kterou bdělo oko papežovo, spolu s nechvalně proslulou Inquisitio.

Již záhy po té, kdy se stalo křesťanství oficiálním náboženstvím, objevovali se jedinci, kteří si vykládali písmo svaté po svém a ne vždy s pochopením církevních hodnostářů. Jedním ze zásadních problémů, který nedal papeži a prelátům spát, bylo hlásání, že Ježíš byl chudý a chudí by měl i být všichni ti, kteří kráčí v jeho šlépějích.

A právě slovo "všichni" se z pochopitelných důvodů příčilo především těm, kteří si díky svému postavení v církvi dopomohli k bohatství a blahobytu, o kterém se prostému křesťanovi ani nezdálo. Pokud se ale pro život v chudobě rozhodl jedinec nebo nějaký mnišský řád, neměla s tím církevní stolice problém. Františkáni nebo Dominikáni byli řády oficiálně schválenými a jejich členové, žijící pouze z milodarů, byli vážení a mnohdy i svatořečení.

Ale jak už bylo zmíněno výše, nesmí se ta chudoba brát plošně a hlavně o tom nesmíte vykládat někde v hospodě, protože si tím pomalu nosíte polínka na vlastní hranici. Jedním z mnoha, kterým papež "zatopil", byl i zakladatel sekty Apoštolských bratří Ital Gherardo Segarelli (1240-1300), přičemž v jeho kázáních nezůstalo jen u chudoby. Prosazoval společné vlastnictví, rovnoprávnost mužů i žen nebo odmítnutí vytváření jakékoliv hierarchie.

Vrchol všeho ovšem bylo, když Segarelli prohlásil : "... muž a žena, kteří nejsou manželé, muž s mužem a žena se ženou se mohou nazí navzájem dotýkat... k tomu může dojít bez stínu hříchu za předpokladu, že existuje záměr dosáhnout dokonalosti... „

I když historie ukázala, že nejen mnohým papežům bylo toto stanovisko velmi sympatické, Segarelliho čekal exemplární trest. Ale je vcelku pochopitelné, že pro prostý a chudobou stíhaný lid se Segarelliho myšlenky líbily a brzy se našel další, kdo na jeho učení navázal.

Tím byl jeho žák, proslulý Fra Dolcino (asi 1250/1260 -1307), kterého celkem podrobně popisuje Umberto Eco ve své knize Jméno růže. V jeho případě ale už nešlo jen o kázání. Postupně začal prosazovat Segarelliho myšlenky pomocí bohapustého násilí. Těžko říci, co bylo na Dolcinovi více přitažlivého. Jestli to, že si jeho stoupenci uloupili, co si zamanuli nebo velmi uvolněný přístup k sexu. Každopádně se jich shromáždilo kolem něho několik tisíc. Pokud vraždili židy, nebyli nějak zvlášť omezováni. Když ale rozšířili svá tažení na ostatní obyvatele, byla proti Dolcinovi vyslána trestná výprava. Většina dolcinistů skončila s propíchnutým břichem a sám Dolcino byl zajat a následně odsouzen k trestu smrti. Ale samotnou popravu předcházela drastická exekuce. Odsouzenec byl strčen na káru taženou voly a za sledování velkého davu mu katovi pohůnci trhali žhavými kleštěmi maso z těla, uřízli nos a utrhli pohlaví. Nadechnutí se smrtícího kouře na hranici, pak bylo již vysvobozením z utrpení.

Fra Dolcino nebyl poslední, koho nařčení z kacířství přivedlo na hranici. Ať už "zaslouženě", či nikoliv, zemřely díky víře tisíce lidí. A díky víře zemřely tisíce lidí i za Francouzské revoluce nebo za vlády nacistů a komunistů. Nabízí se tedy otázka, jestli je víra špatná? Na samotné víře nic špatného není, záleží vždycky na lidech. To platilo, platí a bude platit od Bagdádu až po Řím.

Autor: Petr Omelka | pátek 25.1.2019 12:20 | karma článku: 29.55 | přečteno: 1758x

Další články blogera

Petr Omelka

O jedné "multikulturní " Vietnamce

Tradice jsou úžasné a díky nim se nám zachovaly skvělé věci. Není ale tradice, jako tradice a také přístup k nim bývá rozdílný.

15.2.2019 v 14:38 | Karma článku: 28.04 | Přečteno: 1419 | Diskuse

Petr Omelka

Cikán pro mne zůstane navždycky cikánem - RESUMÉ

Článek zaobírající se problémem "zda" Rom, nebo cikán zaujal tisíce čtenářů a zaslouží si tedy malé resumé.

14.2.2019 v 12:18 | Karma článku: 33.86 | Přečteno: 1620 | Diskuse

Petr Omelka

Cikán pro mne zůstane navždycky cikánem

A můžete mne kvůli tomu označit za rasistu. Klidně, protože vím, že tohle nemá s rasismem nic společného.

10.2.2019 v 15:40 | Karma článku: 47.95 | Přečteno: 15326 | Diskuse

Petr Omelka

Babylon Berlín - hebký samet, slizký hnus

Nejdražší německý televizní projekt všech dob si uzurpoval sobotní večer programu ČT2 a je to něco úžasného.

3.2.2019 v 13:55 | Karma článku: 35.09 | Přečteno: 3123 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Chlapská záležitost

Skoro celý svůj život jsem hlídal jeden tovární areál, ve kterém lidé vyráběli nějaké stroje. Mým působištěm byl dvůr mezi budovami, oddělený plotem od okolního světa.

16.2.2019 v 19:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Karel Ábelovský

Tak na tohle, se opravdu těším celou zimu

... a když pak pomalu přichází jaro, nemohu se dočkat až rozkvetou mandloně, až začnou kvést vlčí máky, kopretiny a další drobná kvítka, jejichž všechna jména ani neznám. Pár pozdravení jara - fotoblog.

16.2.2019 v 11:09 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 283 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mám hlad!

Stojím u dveří české kamarádky a ona po mě hází stopky se zbytky jahod, které jedla. Tekly mi sliny, protože jsem měla hlad. Byli jsme tak chudí, že jahody nebo pomeranč byl pro nás nedosažitelný. Ten den jsem vyspěla.

16.2.2019 v 9:06 | Karma článku: 27.15 | Přečteno: 788 | Diskuse

Dáša Stárková

Poslední rok cítka

Jsem asi divná, ale nijak to neprožívám, ani předtím čtyřicet. Proč taky. Vrásky ani celulitida mi nezmizí, zadek se nezmenší, prsa ne-pushupnou, roky ani kila neubudou a holt nosím brýle na blízko. Nemládnu, ale stará se necítím.

16.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 170 | Diskuse

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 520 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 32.53 Průměrná čtenost 1592

Mám rád švýcarské nože a kouzelníky přicházející s jitrem...

omelkapet@seznam.cz

Najdete na iDNES.cz