Když se sochař zblázní

" Franz Messerschmidt zešílel." Ta zpráva byla stejně šokující, jako to, co pak tento sochař vytvořil.

Zvláštní osmnácté století. Na jedné straně renesance všech odvětví přírodních věd a na druhé spiritismu a různé podivné pseudo-nauky. A snad právě jedna z nich byla příčinou, proč člověk, který se honosil výnosnými zakázkami  rakouské šlechty, byl oblíbencem císařovny Marie Terezie a měl se stát profesorem sochařství na vídeňské Akademii umění, prodal dům, opustil Vídeň a uchýlil se do chatrče ve švábských horách.

Franz Xaver Messerschmidt (1736 - 1783) prožil dětství v Mnichově, vrchol kariéry ve Vídni a závěr života pak v Bratislavě. Ale důležitým okamžikem,  bylo dvouleté působení v dílně svého strýce, sochaře Philippa Jakoba Strauba v Grazu. Ten ho přivedl k sochařině a připravil pro studium na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zakázka  bronzových soch Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského Messerschmidtovi  otevřela dveře do všech salonů rakouské šlechty a o jeho díla byl velký zájem.  Pak ale přišlo osudové setkání, které všechno změnilo.

Na vrcholu své kariéry, v roce 1770  kupuje Messerschmidt dům na předměstí Landstrasse a stává se sousedem Franze Antona Mesmera. Podivného lékaře, proslulého svými magnety, které měly vyléčit jakoukoliv chorobu, ale také různými teoriemi o vlivu planet na člověka i o jakési "univerzální nehmotné tekutině", procházející všemi organizmy navzájem. Mesmer aplikoval na své pacienty několika hodinové působení hudby spojené s určitými pohybovými ceremoniály, přičemž následně u nich docházelo k hluboké ztuhlosti nebo se tělo zmítalo v křečích. Mesmer byl zvláštní a svými nestandardními postupy přitahoval vídeňské intelektuály i umělce. Na jeho zahradě hrál hostům Haydn nebo mladý Mozart.

Je tedy pravděpodobné, že právě Mesmer zasel do Messerschmidtovy hlavy myšlenku existence démonů,  kteří pak začali každou noc přicházet, a totálně ho vykolejili. Mluvilo se o něm, jako o duševně nemocném a ztratil nejen zakázky, ale i možnost učit na Akademii.

Messerschmidt začal tvořit své hlavy. Jedná se o sérii 52 bust, které mají vyjadřovat lidské pocity a stavy. Ale údajně měli být ochranou proti jednotlivým démonům, které Messerschmidt ve svých snech potkával. Nikdy je nechtěl prodat a neměly být ani vystavovány. Messerschmidt strávil zbytek života u svého bratra Jana v jeho bratislavském ateliéru, kde také busty tvořil. Jan je po jeho smrti prodal jednomu vídeňskému kuchaři, který pak uspořádal výstavu. Tak se  veřejnost poprvé seznámila s těmito šokujícími díly. Začaly se vyrábět odlitky, přičemž jejich kompletní sbírku vlastnil i kníže Lichtenštejn na svém zámku ve Valticích.

V roce 2005 byly v New Yorku v aukční síni Sotheby's vydraženy dvě z jeho charakterových hlav, první za 2,48, druhá za 4,8 milionu amerických dolarů. Ta je nyní v pařížském Louvru.

Těžko říci, jak by se vyvíjela tvorba Franze Xavera Messerschmidta nebýt jeho fatální touhy proniknout do tajemství všeho bytí a víry v nadpřirozené síly.  Každopádně jsou "charekterové hlavy" mistrovským dílem. Když ale víme, proč vznikaly, trochu z toho mrazí.