Gagarin - poslední pes, nebo první člověk?

Skutečnosti, které byly léta tím nestřeženějším sovětským tajemstvím vypovídají nejen o lži, ale také o velkém strachu.

Neúspěchy nesměly existovat, a proto sovětská propaganda slova jako "nepodařilo se", nebo "nezvládli jsme to", vymazala ze svého slovníku. A když už se něco skutečně utajit nedalo, použila lež.

Z výpovědí svědků a z uvolněných archivů můžeme až dnes alespoň částečně poznat, jak velký strach vládl v bývalém Sovětském svazu. Strach, že někdo nahlédne za "rudou oponu" a zjistí, že ne všechno funguje tak, jak to soudruzi předkládají. Neúspěchy neexistovaly, zato všude  existoval nepřítel.

Tajný konstruktér

Přestože měli Američané raketového génia von Brauna, dokázal je inženýr Koroljov strčit do kapsy. Podařilo se mu dostat na oběžnou dráhu Sputnik. Celý svět byl u vytržení a vědci jásali. Bylo to něco tak úžasného, že se Výbor pro udělování Nobelovy ceny rozhodl vzdát hold tvůrci Sputniku a požádal Sovětský svaz, aby jeho jméno sdělil. A záhy přišla odpověď přímo od Nikity Chruščova:

"Sputnik je dílo celého sovětského lidu, proto jedno jméno není možné uvést."

Samozřejmě to byla výmluva. Otcem Sputniku byl jednoznačně Koroljov, ale míra utajení jeho osoby měla nejvyšší možný stupeň. V sovětském tisku i oficiálních dokumentech byl vždy uváděn pouze jako "konstruktér" nebo "profesor".  Nikdy nevystupoval na veřejnosti a ani běžní příslušníci Kremlu netušili, že Koroljov existuje. Identita  "konstruktéra" byla odhalena až po jeho náhlém úmrtí při operaci srdce v roce 1966. Sověti se pravděpodobně obávali  únosu nebo atentátu, ale možná měli také strach, že vyjde na povrch skutečnost o Koroljovově zatčení v roce 1938, o krutém mučení při výsleších a hrozivých podmínkách věznění v gulagu.

Nedělinova katastrofa

Bylo 24. října 1960 a v SSSR vrcholily přípravy na oslavu VŘSR. K uctění výročí mělo přispět i vypuštění první sovětské balistické rakety R-16. Přípravu ale provázely neustálé technické problémy a dokonce se zdálo, že ani ke startu nedojde. Velitel raketových strategických sil, maršál Nedělin, nic takového nechtěl připustit. S klasickým přístupem lampasáka se domníval, že když postaví všechny do latě, problémy se automaticky vyřeší. Odletěl tedy do Bajkonuru udělat pořádek.

Zatímco technický personál zděšeně pobíhal kolem, maršál usazený nedaleko rakety v křesle rozdílel rozkazy. Obklopovala jej jeho početná vojenská suita a všichni zodpovědní pracovníci, včetně náčelníka Bajkonuru plukovníka Nosova a dalších. Když netrpělivý Nedělin stále tlačil na rychlé odpálení rakety, došlo prohoření palivových nádrží a palivo se vyvalilo na povrch. Okamžitá exploze a požár, který zaznamenaly kamery, si vyžádala  téměř dvě stovky obětí. Lidé v blízkosti rakety byli okamžitě spáleni na popel, vzdálenější utrpěli popáleniny nebo byli otráveni toxickými výpary z paliva.

Záběry z kamer ukázali, že ten, kdo byl spálen okamžitě, měl vlastně štěstí. Ti, které při útěku  uvěznilo "bahno" roztavené asfaltové vozovky,  umírali v nepřestavitelných bolestech. Zajímavostí je, že se zachránil hlavní konstruktér rakety Michail Jangel, který si šel těsně před výbuchem zakouřit do krytu. Těžko říci, jestli tušil, k čemu dojde, každopádně je to jeden z mála případů, kdy kouření někomu zachránilo život.

Zpráva o průběhu této  tragédii se dostala na veřejnost až v roce 1989. Před tím byl maršál Nedělin veden jako oběť letecké havárii.

Byl Gagarin první?

Dodnes je tato skutečnost zahalena mlhou tajemství a konspiračních teorií. Faktem ale je, že prvním člověkem, který měl být vyslán do vesmíru, byl Vladimír Sergejevič Iljušin, zkušební pilot a syn věhlasného konstruktéra letadel. Jednou z velkých podivností je událost, která se údajně stala 7. dubna 1961. Tehdy Američané na sledovací stanici na ostrově Tern zachytili signály, které odesílala nově vypuštěná sovětská raketa. Ale nejenom to. Na jedné ze sledovaných frekvencí se ozval hlas člověka. Nějakého vystrašeného Rusa, který měl velké technické potíže, a bylo zřejmé, že let s největší pravděpodobností  nepřežije. Potom hlas utichl. Američané se domnívali, že Sověti vypustili do vesmíru svého kosmonauta a začali se na to opatrně ptát. Nejdříve jim bylo sděleno, že Iljušin nikdy aspirantem na let do kosmu nebyl. Potom to přiznali, a sdělili, že ze zdravotních důvodů byl z programu vyřazen a dokonce že byl odeslán z nějakých nejasných důvodů na léčení do Číny. Bylo to v době napjatých vztahů s Čínou tak absurdní, že se tomu noc věřit nedalo.

Tak ale vznikla teorie, že Iljušin byl skutečně prvním člověkem ve vesmíru, ale měl tu smůlu, že díky technickým potížím přistál v Číně. To Kreml nemohl připustit. Proto byl záhy vyslán do vesmíru Jurij Gagarin a akce se tentokrát podařila. Sympatický Gagarin se stal miláčkem jak v socialistické, tak i v kapitalistické části světa. Chruščov byl z toho tak nadšený, že z hlediska bezpečnosti  zakázal nejen to, aby se Gagarin znovu vrátil do kosmu, ale nesměl ani létat v tryskovém letadle. Jurij si slávu užíval plnými doušky. A to doslova. Vodka tekla proudem a sem tam  se v posteli objevila i nějaká ctitelka. Po nástupu Brežněva k moci se ale hodně věcí změnilo. Gagarin náhle přestal být v tak velké oblibě, jako za Chruščova. Ale i tak musel stále reprezentovat Svaz, jako první dobyvatel vesmíru.

;V roce 1967 měla startovat kosmická loď Sojuz a ten, kdo v ní měl opustit Zemi, byl Gagarinův přítel Komarov. Při studování technické dokumentace Sojuzu našel Komarov spolu s Gagarinem na dvě stovky různým konstrukčních chyb a špatných zapojení. Některé byly tak fatální, že by znamenaly jistou katastrofu a smrt kosmonauta. Komarov na tyto nedostatky několikrát upozorňoval a tvrdil, že let znamená sebevraždu. Jeden z vysokých stranických funkcionářů reagoval takto:

"Jsi obyčejný zbabělec, který si nezaslouží nosit uniformu příslušníka sovětských ozbrojených sil."

Komarov na to odpověděl: "Jsem připraven letět a poletím."

V dubnu 1967  Sojuz 1 s Komarovem odstartoval a záhy se začaly projevovat všechny avizované chyby.  Neovladatelná loď bez pomoci brzdících padáků dopadla  na zem rychlostí takřka 500 km/h a roztříštila se. Komarov neměl šanci.

;Oficiálně ale mělo být oznámeno, že let dopadl na výbornou, ale při cestě na základnu měl autobus s Komarovem nehodu a on při ní uhořel. Tato zpráva Gagarina tak rozběsnila, že okamžitě zajel za Brežněvem a ten překvapivě podlehl naléhání a Komarov mohl být  oceněn jako hrdina a pohřben u Kremelské zdi.

Gagarin po ztrátě svého přítele ještě více zatrpkl a ještě více holdoval alkoholu. Opilecké výstřelky byly na denním pořádku. Jednou dokonce vychrstl na Brežněva sklennici se šampaňským, jindy se  "proslavil" výrokem

"Nevím, jestli jsem byl ve vesmíru poslední pes, nebo první člověk."

Těžko říci,  jestli mu bylo znovu povoleno létat proto, aby přestal pít a uklidnil se.  Když 27. března 1968 po sedmi letech znovu usedl do kokpitu letadla, byl to také jeho let poslední. Mig 15 se náhle zřítil u vesnice  Novoselovo. Přesné příčiny havárie nejsou dodnes známy. 

;Na celé věci je ale zarážející, že tělo Gagarina nikdy nebylo nalezeno. Vkrádá se tedy otázka, jestli neměl  být umlčen. A to podle sovětské zásady, že hrdinové musejí zůstat hrdiny, i kdyby měli pro to zemřít.