Jak jsme se u nás vypořádali s Romy a vláda s živnostníky

Tyto dva zcela odlišné problémy spojuje jeden poznatek, nejjednodušší řešení nebývá někdy tím nejlepším.

Pokud nastane situace, kdy je nutné provést určitá opatření, je na lidech, aby vymysleli jaká. Ale obecně lze říci, že se hledají opatření pokud možno jednoduchá a účinná.

Před jedním naším supermarketem se scházeli Romové. Řešili tady své problémy nebo jen tak probírali, co bude zítra k obědu. Někdy ale debata přerostla v hádku, která končívala až s příjezdem městských strážníků. Ať už to bylo tak, či onak. Měly ty rozpravy jeden společný rys, neobešly se bez velkého křiku. Když jsem se známého cikána zeptal, proč ty ženské u toho tak řvou, odpověděl s úsměvem: "Ony si myslí, že ten, kdo nejvíc křičí, má taky pravdu."

Městu jednou došla trpělivost, úředník se zamyslel a našel řešení. Všechny lavičky z inkriminovaného místa nechal odmontovat a odvést s přesvědčením, že je vymalováno. Nebylo. Romové se nikam nepřesunuli, jen místo posedávání postávali. A tak se po čase zase lavičky vrátily na své místo a Romky řeší své problémy s křikem dál.

Vždycky když se setkám s  podobným řešením, vzpomenu si na ty lavičky. A vzpomněl jsem si na ně i nyní, když se "jednoduše a účinně" zavřely opravny hodinek, elektrospotřebičů nebo zámečnictví. Čím by mne ohrozila návštěva holičství víc, než nákup rohlíků mi není jasné. Mnozí asi namítnou, že srovnávám nesrovnatelné a situace je vážná. Obojí má ale jeden společný základ, plošná a jednoduchá řešení někdy nepřinesou kýžená pozitiva. Spíše naopak.