Proč Francouzové jedí šneky

Protože jsou labužníci? Kdepak. Příčina je spíše děsivá a je úzce spjata se samotnými dějinami Francie

Mám rád francouzské filmy, víno a cigarety značky Gitanes. Ale co miluji,  je francouzská kuchyně. Je totiž nejlepší v Evropě, ne-li na světě. A důvodů je několik. Jeden z nich nejlépe přiblíží vtip, který mají v oblibě především Angličané. Proč zrovna oni  je ve hvězdách...no, ne až tak docela.

Když Bůh stvořil Francii, přišly za ním ostatní evropské země a začaly si stěžovat: "Bože,  to je obrovská nespravedlnost co jsi provedl. Francie má teď obě moře, má Alpy i Pyreneje, má jezera a řeky, lesy i olivové háje a  my ostatní máme jen z každého něco."

Bůh, ač nerad, jim musel dát za pravdu. Přemýšlel tedy,  jak tu nerovnováhu vykompenzovat… a vymyslel Francouze.

Nad otázkou povahy Francouzů by se dalo diskutovat dlouhé hodiny, ale vraťme se raději k vaření. Protože Francie má tedy takové území jaké má, je i nepřekonatelná v nabídce kulinářských surovin a tím také v možnosti vymýšlení receptů. Proto jsem si zpočátku myslel, že pojídání šneků plyne, odpusťte mi to slovo, z čiré rozežranosti a oni už nevědouce co by, vaří nejen ty plže, ale dokonce i stehna žab.

Příčina je ale méně poetická, jak by se na první pohled zdálo. Když si přečtete některou z knih, která se hlouběji zabývá dějinami Francie, zjistíte ten pravý důvod. Není v Evropě národ, ve kterém by prostý lid strádal tak, jako ten francouzský. Šlechta po celá staletí ždímala venkovany, jak se dalo. Tu pro své soukromé války, tu zase pro nezřízený život a blahobyt. Hlad provázel Francii až do Revoluce stejně, jako vzpoury venkovanů.

V roce 1379 byl už hlad tak nesnesitelný, že se sedláci v jižní Francii vzbouřili, zabíjeli bohaté a pak je rozřezávali a jedli.

Situace se o mnohé nezlepšila i v dalších staletích.

Například v roce 1586 byl v oblasti Vivarais takový hlad, že lidé přidávali do mouky na chleba rozemletou borovou kůru, skořápky z ořechů, ale i prach z rozbitých cihel.

Ještě horší doba nastala v roce 1590, když byla Paříž v obležení. Lidé tak hladověli, že chodili krást na Hřbitov neviňátek kosti. Ty pomleli a pekli z nich chleba.

A hlad provázel i vládu Ludvíka XVI. Zatímco se Ludvík přejídal na hostinách, zachvátil severní Francii hladomor. Lidé se bili o žaludky, ledviny a mozky zvířat, které vyhazovali ze svých dílen koželuhové. Některé matky, které nemohly uživit své děti, je nechávaly na dešti a ve větru zemřít. Podél cest nacházeli lidé  mrtvé venkovany s ústy plnými trávy. Štěstí měli ti, kteří mohli chodit do lesa na šneky a k rybníku pro žáby. Hlad alespoň na chvíli zahnali.

Tím je tedy vysvětlena záhada, proč Francouzi jedli a jedí šneky. A nejenom je. Prostě snědli všechno na co přišli.  Časem se z nouze stala ctnost a stejně jako z žabích stehýnek delikatesa. Dnes se žáby i šneci chovají  na  farmách a jsou i výborným vývozním artiklem.

Pokud tedy navštívíte u nás či jinde francouzskou restauraci a budete oslněni nabídkou, uvědomte si, že ten úžasný kohoutek na víně, byl sedláky dříve připravován jen z nemohoucího veterána, Boeuf Bourguignon  ze staré krávy a maso marinováno ve víně aby změklo a ti vaši šneci a stehýnka se jedla jen proto, že měli lidé hlad.