Gaudencie- jméno, které v kalendáři (ne)najdete

Cestičky původu jmen jsou klikaté a jejich podoby v jednotlivých jazycích různé. Pak se může stát, že pod jménem, které vypadá jako název nějaké kytky, se skrývá jméno zcela jiné.

Dle jedné americké webové stránky, která sleduje statistiky úřadu sociálního zabezpečení, se jméno Gaudencia za posledních 150 let nevyskytlo. A asi tak brzy nevyskytne. Která holčina by se v době iphonů a netbooků chtěla jmenovat Gaudencie. Možná snad, kdyby se tohle jméno objevilo v argentinské telenovele, nějaká Gaudencie by se pak našla. Pro mnohé ale bude překvapením, že se za tou cizokrajnou Gandencií skrývá naše česká Radka.

To jméno pochází z latinského Gaudencia, čili radující se. Říká se, že na světě není jméno bez světce, stejně jako světec beze jména. Tak také existuje svatá Gaudencie,  mučednice  zabitá při pronásledování křesťanů někdy ve čtvrtém století. Nejdříve pochována v římských katakombách a následně rozebrána a rozstrkána  po různých místech Evropy. U nás můžete najít část jejich ostatků v kostele svatého Mikuláše v Mikulášovicích.

Ale vraťme se k Radce. Já jsem na Radky moc štěstí neměl. Ne, že by s nimi byly nějaké problémy, ale spíš kráčely jinudy. Potkal jsem vlastně jen tři.

Ta první byla a stále je kamarádka. Nezapomenutelná Raděna, která se neustále snažila někam zahodit svá přebytečná kila způsoby těžko uvěřitelnými. Vzpomínám si, jak jsem ji kdysi potkal při jednom z jejích odtučňovacích běhů. Tehdy s mocným trhnutím povolila zip své teplákovky a nadšeně prohlásila: "Teď už to určitě vyjde". A já, poněkud zkoprnělý, jsem si nejdříve myslel, že na mě zkouší nějakou tu ženskou zbraň a odhalí své, nevím kolikátky. Omyl. Odhalila sice své tělo, ale  kompletně zabalené do igelitu. Těžko říci, kolik toho v tom body "fóliovníku" shodila, ale většina významných partií zůstala, při našem příštím setkání, zjevně nedotčena.

Ta druhá není kamarádka a ani známá se kterou si, když se potkáte na ulici, vyměníte pár slov. Přesto ji mám moc rád. Jmenuje se  Radka Vranková Urbanová a většina lidí ji zná jako Radůzu.  Harmonikářka, písničkářka, šansoniérka, skladatelka a kdo ví co ještě. Ve všem svá a nenapodobitelná. Kdysi před mnoha lety, když tuto zpěvačku znalo jen pár opravdových fajnšmekrů, si ji kamarád Sváťa pozval do svého rockového klubu. Strašně toužil ji slyšet na živo a neustále nás přesvědčoval, že si koncert nemůžeme nechat ujít. V den vystoupení se klubík, díky agitaci majitele, zaplnil až po sklepní strop, ačkoli většina přítomných nevěděla, co je čeká. Jediný kdo věděl, ale chyběl, byl majitel klubu. Za neodkladnou záležitostí musel odjet do Brna a vrátil se přesně v okamžiku, kdy zazněla poslední písnička. Byl z toho očividně nešťastný. A pak se přihodilo něco, co všem přítomným vyrazilo dech a co by se dnes už dozajista nestalo. Radůza celý koncert zopakovala pro Sváťu  ještě jednou.

No a ta třetí Radka je jedna místní blogerka, co píše mimo jiné ta hezká a moudrá přání k jmeninám, krásně kreslí. Mám u ní trochu zpoždění s tím dnešním svátečním vinšem, protože tahle ta mírumilovná Radka se nejen ráda raduje.

Asi by se teď hodila báseň z díla klasikova, kterou věnoval nějaké své Radce. Ovšem. Proto zde také předkládám jednu, i když malinko nekorektní.

                                                                          Jaromír Nohavica

                                                                                    Radka      

                                                                             Kamarádka Radka
                                                                             často bývá vratká,
                                                                             když si lehne na záda,
                                                                             potom je to paráda.

Přeju tedy k dnešnímu svátku nejenom těm svým, ale všem Radkám zdraví, úsměv na tváři a hlavně hodně radosti. Protože mít radost jen ve jménu, kolikrát nestačí.

Radůza a Vladimir Lyubarov

Radůza a RaKia

Radůza a Meghan Howland