Když Rusové bombardovali Helsinky a Finové znásilňovali jejich ženy

Statečnost malého národa bývá často měřena velikostí odhodlání chránit svoji zemi před agresorem. Co se ale stane, když agresor začne prohrávat?

Válečné statistiky hovoří čísly. O počtu padlý, raněných, přeživších. Ale nikdy se z nich  nedozvíte o míře hrdinství, utrpení nebo zbabělosti. Jsou to pouhá čísla. Abyste si udělali alespoň částečnou představu o tom, co zažili lidé ve válce, musíte naslouchat příběhům přímých účastníků.  Jedním z nich je i  Väinö Linna (1920- 1992), jenž patří k nejvýznamnějším finským spisovatelům. Jeho román "Neznámý voják"  se stal finským rodinným stříbrem a v loňském roce byl znovu, již potřetí, zfilmován. Líčí na osudech vojáků průběh tzv. Pokračovací války, která probíhala v letech 1941-1944 mezi Finskem a Sovětským svazem.    

"Finský voják vydá za deset Rusů…. Ale co když přijde ten jedenáctý?"

Všechno  začalo na podzim roku 1939. Tehdy si ještě lidový komisař zahraničí Molotov a Hitlerův ministr Ribbentrop tiskli ruce a dělili Evropu, ale jinak celé Rusko žilo plánovanou oslavou Stalinových šedesátin. Sovětští vojevůdci chystali pro svého generalissima dárek vskutku impozantní, chtěli mu dát k narozeninám Finsko. Měla to být taková rutinní záležitost po vzoru Blitzkrieg. 30. listopadu začala sovětská letadla bombardovat Helsinky a další finská města a Rudá armáda překročila hranice. Sovětští stratégové počítali s tím, že malá a špatně vyzbrojená finská armáda se položí do 14. dnů.

Nepoložila. Finská odhodlanost bojovat všemi  způsoby, Stalinovy armádní čistky i zanedbatelná podpora finských komunistů  způsobily, že Finsko dobyto nebylo a přestože muselo Sovětům podstoupit kus svého území, morálně  jednoznačně zvítězilo.

Následné spojenectví Finska s Německem, vycházelo částečně z potřeby najít pomoc proti neustále dotírajícím Rusům a také možnost, jak získat zpět svá ztracená území. 22. června 1941 začala operace Barbarossa a 25. června vyhlásilo Finsko SSSR válku.

A toto je také stěžejní okamžik filmu "Neznámý voják". Vypráví příběhy odvedenců malého národa, které mobilizace donutila stát se součástí válečné mašinérie. Někteří s nadšením, jiní jen z donucení, další naplněni lhostejností. Všichni s touhou přežít a vrátit se. Když ale vyženou Rusy z finských lesů  a dosáhnou původních hranic, vznikne  v některých ještě jiná touha, touha odplaty. Potom  na sebe berou bez zábran roli agresora, ženou se ruskými městy, rabují a znásilňují stejně, jako každá jiná armáda.

"Jaké to je, zabíjet  lidi?

"Já lidi nezabíjím, jenom nepřátele,  a to nejsou lidé"

Když Němcům dojde dech a Rudá armáda je žene svinským krokem zpět do Reichu, nezbývá také Finům než se začít stahovat. Ale do posledního dne  Finové nepřetržitě bojují a způsobují Rusům obrovské ztráty. V poslední bitvě 25.června 1944 v oblasti Tali-Ihantala  bojovalo 50. 000 Finů proti trojnásobné přesile daleko lépe vyzbrojených nepřátel, ale ze svých pozic neustoupili. V nejkrvavější bitvě tehdy zahynulo 22 000 rudoarmějců a bylo zničeno 500 sovětských tanků.

Vzhledem k rychlému postupu Spojeneckých vojsk Evropou musel ale Stalin zaměřit svoji pozornost jinam a navrhl tedy Finsku mír. Ten byl podepsán 5. září 1944. Finsko sice ztratilo část svého území, ale bylo jedinou zemí Východní fronty, kterou pod svá "láskyplná " křídla nevzal Sovětský svaz, a která si  zachovala svoji svrchovanost.

Za necelých pět let  této "severské" války, přišlo o život nebo bylo těžce zraněno více než 1. 000 000  lidí.  Číslo,  za kterým se skrývají osudy finských a ruských vojáků i civilistů. Film  "Neznámý voják" vám dovolí do těch osudů  spojených s odvahou, strachem, fanatizmem i zbabělostí nahlédnout, ukáže, jak tenká je hranice mezi obranou a agresí. Ale hlavně připomene, že i v malém národě může být velké odhodlání bránit svoji zemi.