Největší teroristický čin v českých dějinách

Zemřely při něm stovky lidí a škody na majetku byly obrovské. Pachatelem byl muž z jedné malé vesnice u Rokycan.

 Údajně existuje 109 definic terorismu. Je to dáno tím, že má  mnoho podob a cílů. Bohužel, ve většině případů jsou jeho oběťmi nevinní lidé.  To je také  případ  teroristického útoku, který postihl Prahu v roce 1689. Možná si teď řeknete: "Sedmnácté století a teroristický čin?"  Je to překvapivé, ale je tomu tak.  Dějiny totiž někdy ukrývají  přehlížené a následně zapomenuté okamžiky, které po staletích vyjdou na povrch jako memento, že všechno už se jednou stalo. A nebylo to také naposled, kdy na počátku teroristického činu stála frustrace jedince spolu s politickými choutkami mocných. 

Vavřinec Procházka se narodil v obci Volduchy u Rokycan. Brzy osiřel a byl do sedmi let vychováván strýcem. Pak je dán do služby na statku a pasení dobytka se věnuje i v době, kdy má již rodinu a tři děti. Roky strávené s dobytkem, kdy hlavní pracovní náplní bylo ležení ve stínu a občasné zmlácení svěřených zvířat, vedly u Vavřince k tomu, že začal nenávidět vlastní život. Beznadějné vyhlídky na změnu ho přivedly k opuštění ženy i dětí a v alkoholickém opojení se nechal na jaře roku 1688 naverbovat do císařské armády.  Spolu s ostatními nováčky pak vyrazil bojovat proti Francouzům.

Tehdy vládl ve Francii Ludvík XIV., který přišel s myšlenkou, že mu patří dědičně česká koruna a od té české by byl pak krůček k habsburské. Francouzi tedy postupovali  Německem a vypalovali jedno město za druhým. Chtěli, aby v zemi zavládl chaos a hrůza. Na  taktiku spálené země  dopláceli především civilisté, ženy a děti. Vojáků se to moc netýkalo.  Duchovním otcem této strategie byl francouzský generál Mélac, jehož jméno se stalo v Německu synonymem pro vraha a žháře. Po vypáleném Heidelbergu, Mannheimu, Baden-Badenu a mnoha dalších, měla přijít na řadu i všechna česká města. 

Ale vraťme se k Vavřincovi. Ten, aniž by vystřelil jedinou kulku z muškety, upadá spolu se svými druhy do francouzského zajetí a záhy dostává nabídku. Má se stát tím, kdo bude tajně zapalovat česká města. Nabídku přijímá a z obecního pasáka se poprvé v životě stává důležitým a ceněným mužem. Pod velením také bývalého zajatce setníka Jiřího Sedmihradského je členem dobrovolné teroristické  skupiny složené z Čechů a Němců žijících v Čechách, která je cvičena se zacházením s výbušninami a v zakládání ohňů.

Do Čech pak bylo na začátku roku 1699 vysláno postupně na 150 záškodníků převlečených za žebráky, mnichy nebo kněze. Vavřincova skupina s třiceti dalšími členy a Jiřím Sedmihradským, ale dorazila do Prahy ve svých císařských uniformách. Tvrdili totiž, že jsou verbíři. V té době už měly jiné skupiny na svědomí zapálení Klatov, Horažďovic, Turnova nebo Broumova.  Ale Praha měla být vyvrcholením toho žhářského tažení.

Členové teroristické jednotky se ubytovali v pražských hostincích. Rozdělení do čtyř členných skupin procházeli Prahou a vyhledávali místa vhodná k založení požáru. 21. června 1689 ve 12 hodin a 30 minut projížděl  Sedmihradský na koni pražskými ulicemi a červeným šátkem dával signál k započetí akce. Vavřinec Procházka a jeho kumpáni začali podpalovat.

Hořely celé řady domů a lidé umírali uvězněni ve svých obydlích  i v úzkých uličkách.  Byli to stovky uhořelých.  K přesnému počtu obětí se nedá dostat, ale shořelo 820 domů, několik kostelů, klášterů, far a deset synagog. Pražané zpočátku netušili, co je příčinou tak hrozivého požáru. Pak jim ale padli do rukou někteří žháři. Byli na místě lynčování vhozením do plamenů. Při pátraní po dalších žhářích byli ale zatčeni a následně popraveni zcela nevinní. Lidé si vylévali zlost na cikánech, žebrácích nebo židech. 

Skupině teroristů včetně Procházky se podařilo z Prahy uprchnout a  celé Čechy jsou zalarmovány. Teroristé se jako štvaná zvěř ukrývají v lesích a obilí.  Nakonec je druhy opuštěný Procházka  lapen hlídkujícími sedláky v obci Krč u Protivína. Je preventivně zmlácen a brzy prozradí co je zač. Ale nikdo mu uvěří. Až když se začne chlubit, co všechno provedl, konečně to vezmou vyšetřovatelé jako fakt.  Procházka pak na sebe všechno s hrdostí prozradí. Trest, který následoval, byl krutý. Na káře vozili Procházku po spáleništi a kat mu postupně trhal kleštěmi prsty na rukou. Na popravišti je pak spolu se svými 18. lapenými druhy odsouzen  k tzv. "dvojí  smrtí". Nejdříve byli napůl uškrceni, a když se oprátka uvolnila a oni se nadechli, byla pod nimi zapálena hranice. 

Jediný kdo unikl trestu, byl setník Jiří Sedmihradský. Ten,  jakmile dal signál k požáru, okamžitě opustil Prahu a jel si vyzvednout odměnu pro sebe i pro své "mrtvé"  komando. Za tyto peníze si pak koupil vinice a zbytek života prožil popíjením dobrého vína. A generál Mélac, který celou akci vymyslel, si užil královské penze obklopen služebnictvem.

A tak to většinou bývá. Ti hloupí a zfanatizovaní přijdou o krk, zatímco viníci pohodlně sedí nad sklenkou vína nebo také třeba v křesle nějakém parlamentu.