Terorista všude, kam se podíváš

Píše se to. Člověk, co zrovna nežije někde na Aljašce mimo civilizaci ve srubu, to má na talířku každý den. 

Cestování vlakem se stává rychlejším, pohodlnějším a méně stresujícím, než jízda autem. Hlavně na katastrofické D1. A taky si můžete "dělat svoje věci".  Třeba si číst, spát nebo dohánět pracovně to, co jste zanedbali. A ještě k tomu dostanete vodu a kafe. Já se těšil na knížku. Šest mesiášů od Marka Frosta. Už zase.

V tom mém vlaku, kterým jsem měl jet, nemusíte mít obavu, že si nesednete. Máte svoje určené místo. Projít vagon a vybrat si za svého souseda třeba nějakou sympatickou slečnu bohužel nelze.

Mně bylo v podstatě jedno, koho mi osud zase přihraje. Vlak si to sviští stošedesátkou a za chvíli jsem doma. Vyhledal jsem tedy své místo a pozdravil snědého muže sedícího u okénka. Ten bez většího zájmu kývl hlavou. Já se usadil, vytáhl svoji knížku a chystal se na další dobrodružství Jacka Sparkse. 

A v tom jsem to uslyšel. Muž vedle mne si začal zpívat. Ale nebyla to žádná Lady Gaga nebo něco podobného. Vypadalo to jako "zpěv" muezzina na minaretu. Se sluchátky v uších vyvolával ty svoje mantry a mne napadlo, jestli není zrovna čas k modlitbě. Kobereček by se ve vlaku těžko roztahoval, tak alespoň zpívá. Bylo to ale hodně divné. Jak jsem tak o tom přemýšlel, trochu víc jsem si toho zpěváka prohlédl. Byl dohladka oholený a  černé vlasy ostříhané  na krátko. Koho mi to připomíná?  Muhammad  Atta. Reflexivně se podívám nad sebe. Na polici leží batoh. Určitě patří mému sousedovi. Dá se předpokládat, co v něm asi je.

Zpěv pokračoval a já věděl, že ze čtení už nic nebude. Hlavou se mi honila myšlenka, jestli nás odpálí za chvíli, nebo si to nechá až nádraží Simmering ve Vídni. Já teda být na jeho místě, tak bych to nechal až na tu Vídeň. Ale když vytáhl druhý mobil, začínalo jít do tuhého. No jasně, už se na to chystá. Mám zakročit? Vidím ty titulky v novinách " Statečný cestující zachránil stovky životů". Do mé stanice zbývá zhruba pět minut. Co teď?

Vlak brzdí a já vystupuju. S ulehčením?  Ne, nemyslel jsem to s tím teroristickým útokem vážně. Vlastně houby vím, o čem si ten můj soused zpíval. Třeba, že byl dneska fajn den. A docela byl. O tom si ale v novinách zítra zase nic nepřečtu. Spíš až v nějakých lepších časech.