Když jsou obyvatelé rádi za pandemii

Mnohokrát se psalo, jak si lidé začali vážit svého zdraví a nalezli jiné priority, než jen ty materiální.  Ale pro některé občany byl výjimečný stav pozitivní v něčem zcela jiném.

Turistický ruch je fajn. Přináší nejen zisk místním obyvatelům, ale také značné částky do městské i státní  pokladny. Dá se pak mnohé zlepšovat.  A samozřejmě je snadnější sáhnout na peníze z různých evropských fondů pro opravu památek i místní infrastrukturu. A když máte doma uklizeno, přijedou k vám rádi nejen turisté  tuzemští, ale i ti ze zahraničí.

Jenže všechno má svá pro i proti a čeho je moc, bývá někdy příliš.  Když se z poklidného moravského městečka najednou stane jedna velká Stodolní ulice, ne všem se to bude líbit. 

Představte si takový obyčejný domek v řadové zástavbě. Jeho majitel jej pronajímá k ubytování a sám bydlí v jiné část obce. Sousedící domy jsou normálně užívány a žijí si v poklidu. To ale jen do té doby, než přijede partička z druhého konce republiky, která rozhodně nejeví zájem o nějaké památky. Když na Moravu tak za vínem a co nejvíce si to užít. Nejdříve někam do sklepa a s nakoupeným vínem pokračovat na privátu. Nejlépe venku na zahradě nebo na terase. Koho by zajímalo, že soused vstává ráno do práce nebo sousedku chytla migréna. Na Moravě jsou na to přece všichni zvyklí, když se pije, tak se musí i zpívat. Soused se to nejdříve snaží vyřešit domluvou, pak nadávkami, a když je poslán tam, kam slunce nezasvítí, rezignuje. Pokud by se snad někdo domníval, že by pomohla místní městská policie, je opravdu velmi naivní a nic podobného nezažil. Ještě "zajímavější"  je, když má pronajímatel na své zahrádce bazén. Ti nazí hoši, co skáčou za mohutného řevu do vody, nejsou žádní Pittové a neřeklo by se, že pivo zkrášlilo jejich těla. Takže ani oko sousedky  zálibně nespočine.  A bohužel,  ženy se obvykle  těchto radovánek neúčastní, takže ani taková malá úlitba není chudáku sousedovi dopřána.

Jeden můj kamarád obdobu podobného řádění zažil na své dovolené v Chorvatsku, i když to byla poněkud jiná situace. Stejně jako on, pronajali si sousední privát Němci. O způsobu jejich komunikace se jistě mnozí přesvědčili na svých dovolených. Když něco popijí,  nemluví, ale  řvou. Synek mého kamaráda to přehnal se slunkem. Horečka se střídala se zimnicí. Klid na lůžku byl základ toho, co potřeboval. Kamarád se tedy vydal vysvětlit situaci a požádat o zklidnění německé společnosti. Na chvilku skutečně zavládl klid, ale pak se vše dostalo do stejných kolejí. Šel znovu prosit o klid. Němci, zase slíbili, že se ztiší, ale už značně rozmrzele. Bylo vidět, že je obtěžuje. Když ale potřetí začali řvát, kamarád si řekl, že na hrubý pytel hrubá záplata. Šel tedy znovu a místo opětovné žádosti řekl: " Ruhe, Hitler kaput." Němci ztuhli jako opaření a do rána už byl naprostý klid. Na druhý den sbalili kufry a odjeli. 

Bohužel, stejná léčba šokem nejde ve Valticích aplikovat. Coronavirový klid skončil, sezóna se opět rozjela, a jak mi  ten postižený  řekl, má zase jen dvě možnosti. Buď se odstěhovat, nebo připojit. Což by ale při značné frekvenci turistů znamenalo minimálně permanentní kocovinu. A mne napadla i třetí možnost. Ale to už by bylo asi moc. Tož na zdraví.