Křesťanství na rozdíl od ostatních náboženství nevzniká jako státní náboženství určité říše a kultury. Není tedy zaváděno panovnickými dekrety a bezprostředním rozvojem místní náboženské kultury. Právě naopak jak místní moc, tak lokální kultura v něm vidí nepřítele, kterého chce nelítostně vyhubit. Křesťanství zvítězí v tomto zápase vnitřní silou.

Krestanstvi bylo jasne statnim nabozenstvim, slouzilo rozmachum Svate Rise Rimske (rozumej Velkonmecke Rise), a vsem evroposkym statum, vcetene Rakouska-Uherska.

Pěkné báchorky, ale s historií nemají co dělat.Úkolem inkvizice bylo přivést obžalovaného k pokání a ne jej zabít. . Inkvizitoři museli třikrát napomenout obžalovaného, aby zpytoval svědomí.Obžalovaný musel mít obhájce, kvalifikovaného advokáta. Dále mohl mít ještě právního poradce. Později v 16. stol. byla určena skupina inkvizičních advokátů, ze kterých si mohl obžalovaný vybrat tak zvaného "abogadas de los presos". Dále si mohl obžalovaný na svou obranu pozvat vlastní svědky! Rovněž tak měl právo odmítnout soudce a žádat jiného.Vězni měli své cely a také možnost práce. Protokoly vypovídají o pravidelných dávkách potravin, vedle chleba je jmenováno maso i víno. Vězni si mohli kupovat nebo nechat posílat olej, ocet, led, vajíčka, čokoládu a slaninu.V cele měl vězeň matraci, přikrývku, vlněnou deku, dvě truhlice. Měl právo na pantofle, osobní prádlo a psací potřeby.Útrpné právo bylo povoleno jen ve výjimečných případech. Vězení inkvizice po všech stránkách humánnější než tehdejší evropský průměr. Líčení o krvavých a sadistických scénách jsou vymyšlené báchorky. Mučení zmizelo v polovině 18. stol. Při použití útrpného práva musel být osobně přítomen inkvizitor, zástupce biskupa, sekretář a lékař (nebyl-li přítomen, musel být snadno dosažitelný). Vyšetřovaný nesměl přijít o život, ani nesměl být zmrzačen. Každé gesto a každý výrok musel být sekretářem zapsán a mučení bylo přerušeno. Počet odsouzených k trestu smrti upálením činí ze začátku 1% odsouzených, v příštích sto letech jen 0,5%. Krvavé hrůzy inkvizice dostávají zcela jinou podobu.

Vy jste mi kujón, pane Kindle. To se by museli obhájci "čarodejnic" ohánět, aby je všechny stihly obhajovat. Ale nezklamal jste. No jo, holt koho chleba jíš... Ale pochybuji, že vám ty bláboly bude co platné...To co tady píšete platilo za Marie Terezie.

Občas není od věci při čtení podobných ůvah si položit otázku,zda je člověk omylem boha nebo bůh omylem člověka?

Víra špatná není, mnoha lidem pomáhá. Špatné jsou ty instituce.

líbí se má váš lehký humor s jakým umíte podat i tak hrůzostrašné události-s tím závěrem naprostý souhlas

Děkuji za přečtení. Je to tady na tom "našem" blogu občas tak vážné, že by z toho jeden skočil z okna. Tak raději takhle.